Chtěl jsem vyprovokovat tolik potřebný dialog, říká Dvouletý
Kulaté stoly nahradily stoly hranaté. Alespoň v případě Uherského Hradiště, kde pod tímto názvem uspořádal zastupitel Michal Dvouletý sérii diskusí s odborníky. Nejdříve se diskutovalo o bydlení, parkování a dopravě, pak o tom, co trápí velké zaměstnavatele i malé živnostníky, následovala diskuse o posílení energetické soběstačnosti města a naposledy nejen o dotační politice města, ale i investicích do sportu či kultury diskutovali zástupci spolků. "Rozhodování města totiž nemá probíhat za zavřenými dveřmi, a přestože je každá taková diskuse náročná, je to za mne jediná cesta, jak najít to nejlepší možné řešení," vysvětluje důvody uspořádání těchto diskusí Michal Dvouletý.
Proč jste se rozhodl uspořádat sérii hranatých stolů?
Do organizace hranatých stolů jsem se pustil především proto, že jsem se nemohl zbavit dojmu, že čím dál tím víc chybí skutečný dialog o palčivých problémech našeho města nejen s těmi, kterých se rozhodování města bezprostředně týká, ale také odborníky, kteří mají chuť se zapojit do diskuse o budoucnosti našeho města. Proto jsem si řekl, že nebudu stát v koutě a pokusím se jako městský zastupitel takový dialog vyprovokovat a přinejmenším zahájit. Rozhodování města totiž nemá probíhat za zavřenými dveřmi, a přestože je každá taková diskuse náročná, je to za mne jediná cesta, jak najít to nejlepší možné řešení.
Pro takové diskuse se vžil název kulatý stůl. Vy jste však besedy nazval hranatý stůl. Proč?
Nechtěl jsem vést plané diskuse a jen tak kroužit kolem problémů. Naopak, chtěl jsem jít na hranu těchto problémů a společně s odborníky hledat možnosti jejich řešení. A jsem rád, že se tato idea naplnila. Všechny diskuse byly vždy zcela konkrétní, racionální a ze všech, kdo se hranatých stolů zúčastnil, jsem cítil jejich zájem na tom, aby se v našem městě bydlelo, pracovalo a žilo co nejlépe. Velmi rád jsem naslouchal zkušenostem, postřehům a konkrétním nápadům architektů, projektantů, expertů na dopravu, velkých zaměstnavatelů, zkušených podnikatelů i malých živnostníků, odborníků na moderní trendy v energetice, ale i zástupců širokého spektra spolků, bez jejichž dobrovolné aktivity by bylo Hradiště jen šedivým městem. Bylo to opravdu velmi inspirativní
Měly hranaté stoly nějaké konkrétní závěry?
Dá se říct, že ano, přestože to nebyl primární cíl těchto besed. Společným jmenovatel všech čtyř hranatých stolů se stala jak nutnost posílení vzájemné komunikace, tak schopnost najít odvahu podívat se letitým problému do očí a konečně je vyřešit. Je třeba přestat čekat na zázrak, přestat čekat tu na stát, tu na vhodný dotační titul a vzájemně si nalhávat, že se problémy řeší. Jasně, nikdo nemá v rukávu kouzelný proutek, všichni víme, že peněz je málo a bude ještě míň. O to víc bude nutné shodnout se s občany města na jasných prioritách, na ně se soustředit a přestat mrhat penězi, časem a úsilím tam, kde to není třeba. Pochopitelně kromě toho mám pospaných několik stran zcela konkrétními věcmi, které je třeba změnit či vylepšit, ale teď tím nechci zdržovat.
Budete v pořádání hranatých stolů pokračovat?
Určitě ano, protože jsem si ověřil, že takový dialog rozhodně stojí za to, a věřím, že je oboustranně přínosný. Navíc hranaté stoly odhalily ještě jednu skvělou věc. Že je v našem městě spousta lidí, kteří jsou i přes dnešní složitou dobu připraveni každý svým vlastním způsobem pomáhat tomu, aby se v našem městě žilo i do budoucna víc jak dobře. A to je výborná zpráva. Hradiště totiž žije ne díky radnici, ale díky lidem, kteří v něm žijí a chtějí se na jeho životě podílet.